TEXT PSANÝ S CAPS-LOCKEM

Angličtina používá velká písmena mnohem častěji než čeština. Není neobvyklé psát celá různá sdělení (není limitováno na nadpisy) s "caps lockem". Můj názor je, že tato preference je způsobena jistou menší formálností a větší konkurenčností amerického prostředí. Zatímco Čech bude se bude snažit psát podle předpisů, Američan jednak předpisy nemá (resp. má jich víc a může si vybrat) a jednak se snaží především vyniknout v silně konkurenčním prostředí -- a s VELKÝMI PÍSMENY Vaše zpráva doopravdy VYNIKNE.

Pokud se chcete prosadit na Americkém trhu, je dobré nebát se občas říct svou zprávu nahlas a jasně (např. pomocí velkých písmen), zvláště tehdy, pokud to dělá Vaše konkurence.

(Právě mám na stole plechovky dvou energy drinků: Shock a Monster. Tyhle výrobky velmi dobře ilustrují rozdíli v preferencích. Zatímco Shock, jako český výrobek, používá bohatě malá písmena, Monster, jakožto výrobek amerického původu má prakticky celé složení popsané v kapitálkách -- stejně tak to dělá např. Orbit a vůbec velká část amerických výrobků).

NADPISY

Zatímco čeština používá pro nadpisy prakticky výhradně styl, který se v angličtině nazývá sentence case (velké je pouze první písmeno), v angličtině je mnohem běžnější tzv. title case (pokud není nadpis celý napsaný caps-lockem).

Title case je obecně typický tím, že prakticky všechna slova v nadpisu začínají velkým písmenem. Co "prakticky všechna" konkrétně znamená závisí na konkrétním typu title case, který autor zvolí. Standardně bývají výjímkou  předložky a členy. O konkrétních variacích v title case  se dočtete na  https://en.wikipedia.org/wiki/Letter_case#Headings_and_publication_titles. Níže je uvedena přehledná tabulka právě z tohoto článku:

Pokud má Váš text více úrovní nadpisu, je většinou dobré dohodnout se s překladatelem na konkrétních pravidlech pro psaní nadpisů a tyto pravidla následně dodržovat*. Většinou je dobré držet se pravidla: Čím vyšší úroveň nadpisu, tím více velkých písmen. Sentence case je většinou dobré zvolit až pro opravdu malé nadpisy (Pokud nepíšete články pro školství, kde je sentence case o něco běžnější než v komerčních materiálech). 

*Pokud Vám na Vašem anglickém textu opravdu záleží, můžete tato pravidla doplnit o zvolená pravidla o tónu komunikace, (ne)užívání zájmen jako "you" pro oslovování čtenáře, užívání trpného rodu, apod. Toto jsou všechno obecně volitelné aspekty angličtiny, kde by se ovšem neměly střídat různé volby. Kodifikací voleb do jednotného manuálu pro Vaše texty, získáte tzv. Style Guide. Style Guides jsou běžným mechanismem pro zajištění jednotnosti angličtiny v anglicky mluvících firmách.

CO VŠECHNO JE JMÉNO

V angličtině jsou velkými písmeny též národnosti (Czech, Slovak, American), jazyky (Czech, Slovak, English), dny v týdnu (Monday, Tuesday, etc.), měsíce (January, February, etc.) a mnohé další.

Překvapením pro Čecha může být užívání velkých písmen v anglických smlouvách. Toto je poměrně důležité. Zatímco v české smlouvě se např. bude mluvit o (smluvních) stranách, anglická smlouva zmíní Parties (s velkým P). Slovo "Parties" bude někde v průběhu anglické smlouvy přesně definováno a Parties pak bude jméno takto definované množiny. Pokud by smlouva užila parties s malým p, mohla by být věta vztažena na jakékoliv strany a ne nutně strany dané smlouvy. Toto s souvisí s obecně větší obecností češtiny, která je popsána v článku JAK PSÁT PRO AMERICKÉ PUBLIKUM ANEB S JAKÝM PŘÍSTUPEM PSÁT ČESKÝ ZDROJ, KDYŽ JDE PŘEDEVŠÍM O PŘEKLAD DO ANGLIČTINY a je dobré zvláště ve smlouvách určených pro překlad se snažit být co nejvíce konkrétní, aby Vás v zahraničí nevzali za slovo a neudělali Vaše ustanovení obecnější, než byl Váš úmysl.