Jak psát pro americké publikum ANEB S jakým přístupem psát český zdroj, když jde především o překlad do angličtiny

Bodový článek o přístupu, který Vám při psaní českého zdrojového textu ušetří práci a peníze a zároveň zajistí lepší kompatibilitu s americkým čtenářem.

Rozebírá především trendy, které jsou v české a americké stylistice protichůdné. Český autor tak často vynakládá mentální úsilí k tomu, aby textu dodal kvality, které jsou v českém slohu hodnoceny pozitivně, zatímco americké stylistické autority takovéto kvality odsuzují a hodnotí jako špatný styl.

 

Čeští autoři často vynakládají úsilí k tomu, aby vytvářeli komplikovaná souvětí s mnohaslovnými abstraktními termíny jenom proto, aby překladatelé a rodilí korektoři tato souvětí v rámci určitých mezí rozdělili a víceslovné abstraktní pojmy konkretizovali a zkrátili.

Nejde přitom o vzpouru překladatelů s cílem si práci zjednodušit, ale o nutný výsledek snahy dodat překlad který je přesný a v co nejvyšší kvalitě z pohledu angličtiny.

 

 

1) Rozdělujte text na logické odstavce s jednotnou myšlenkou.

Dlouhé kusy textu, který není rozdělen na logické odstavce, by se ve Vašem zdrojovém textu neměly vyskytovat.  Použijte blokové odstavce (bez odsazení), pokud si chcete udělat obrázek, jak bude přeložený text zhruba opticky vypadat.

2) Každá věta by měla mít néjlépe pouze jednu hlavní myšlenku

Ve srovnání s češtinou angličtina používá poměrně velmi krátké věty. Zatímco  v České republice existuje určitý trend tvořit co nejkvětnatější souvětí, a to zvláště ve formálních a akademických textech, v angličtině (předevšímté americké) existuje přesně opačná snaha.

Když bych měl začít u běžné mluvené angličtiny, je zde poměrná jednoduchost vět způsobena především tím, že angličtina není tak dobře uzpůsobena k tvorbě komplexně propletených souvětí jako čeština. Při chápání českých souvětí se spoléháme především na tvary slov (koncovky), když se snažíme určit vztahy mezi jejími větnými členy, a tímpádem větu pochopit. Angličtina koncovky nemá a místo toho se spoléhá především na blízkost slov, které spolu souvisí, a na jejich pořadí. To značně omezuje počet možností, jak v angličtině vytvořit propletené souvětí. Jednoduché věty je dobré užívat především v marketingových textech. Snaha o formálnost bude působit na americkou mentalitu spíše snobsky a odpudivě, spíše než aby demonstrovala Vaše kompetence.

Mechanismy pro vytváření propletených souvětí nicméně existují i v angličtině a Čech by mohl očekávat, že budou hojně užívány v akademických a formálních textech. Ve skutečnosti je i zde počet propletených souvětí značně omezen. Anglické pravopisné příručky pro akademickou tvorbu prakticky varují proti tvorbě příliš komplexních vět. Věty by měly mít nejlépe pouze jednu hlavní myšlenku, a tento styl psaní se fakticky uplatňuje, a to i ve velmi sofistikované technické literatuře. Formálnosti se dosahuje užitím slovní zásoby (zde stačí, pokud uvedete použití překladu a necháte vhodnou volbu slov na překladateli).

Pokud své věty zjednodušíte,  zvýšíte jasnost Vašeho textu, usnadníte si práci (složité věty je těžší dát dohromady) a zjednodušíte práci překladatelům a korektorům (což povede k lepšímu výsledku). Jednodušší věty zároveň sníží pravděpodobnost, že se do kompozice věty samy zamotáte tak, že výsledek se ukáže být  po podrobné větné analýze (kterou musí překladatel provést) logicky a/nebo semanticky inkorektní.

3) Uvědomte si, že překlad nutně změní pořadí slov, větných členů a větnou příslušnost

Jak jsem uvedl v předchozím bodě, v angličtině je význam velmi silně ovlivněn pořadím slov. Originální pořadí slov a větných členů ve větě je často nevyhovující a věta musí při překladu velmi často projít poměrně rozsáhlou restrukturalizací. Po nutných přesunech slov pak často dochází k rozbití dalších vztahů mezi větnými členy, které je pak třeba zrekonstruovat.  Při překladu bývá velmi časté rozdělování souvětí (méně pak spojování jiným způsobem než v originále, pokud to angličtina vyžaduje) a právě zde překladateli/korektorovi velmi pomáhá rozdělení na jednoduché věty, čímž se zvyšuje flexibilita těchto manipulací. Slova která spolu souvisí by měla být co nejblíže u sebe, pokud chcete omezit změny v pořadí slov, ke kterým dojde při překladu

4) Komunikujte pomocí podstatných jmen

Angličtina je silně intonovaný jazyk a důraz na všechna slova není stejný. Podstatná jména jsou vyslovována s největším důrazem a nejjasněji a měla by být preferována před ostatními slovními druhy jako hlavní prostředek pro vyjádření Vaší zprávy.

 5) Každé jméno je potřeba vymezit. Buďte velmi konkrétní.

Podstatné jméno v angličtině je buďto určité (člen the), libovolný zástupce z množiny (člen a/an/-, množné číslo) nebo je právě definováno (kterýkoliv ze dvou zmíněných případů). V angličtině nemůže plavat podstatné jméno jen tak v éteru.  

PŘÍKLAD:

„Firma zohledňuje zpětnou vazbu.“ (1. zmínka)

… z kontextu (neposkytnut) je jasné, že nejde o konkrétní zpětnou vazbu. Doslovný překlad by posunul pojem „zpětná vazba“, do kompletně obecné roviny, což v daném případě nebyl úmysl zákazníka. „Zpětnou vazbu“ je potřeba blíže určit (od zákazníka, k výrobku, apod.).

Čeština se obecně vyjadřuje obecněji než angličtina. Vzhledem k tomu, že má angličtina 2x až 3x větší slovní zásobu než čeština a navíc má velmi bohatou zásobu frází, je možné se v angličtině vyjádřit s větší konkrétností než v češtině. Konkrétnost je navíc ještě velmi intenzivně vynucována příručkami stylu. Je tedy dobré snažit se být co nejvíc konkrétní při psaní zdrojového textu. Vyhněte se užívání slov, pro něž nejste sami schopni poskytnout exaktní definici.

Konkrétnost a právo

Zatímco české smlouvy se často vyjadřují velmi obecně a spoléhají často na kontext a na „zdravý selský rozum“ při formulaci jednotlivých ustanovení, tento přístup je při psaní anglických smluv nepřijatelný a může Vám způsobit právní problémy.

Typický postoj anglického právníka při psaní anglických smluv je být co nejvíce konkrétní (a to až extrémním způsobem), představit si všechny možné situace, které mohou nastat, a každou takovou situaci bez výjimky do smlouvy zahrnout. Na zdravý selský rozum se není dobré v anglických smlouvách spoléhat. Platí většinou, co je vysloveně psáno. (Vzpomeňte si na absurdní soudní případy z USA).

Kontext a zdravý selský rozum může poskytnout předkladateli jisté slabší podklady pro doplnění takovéto konkrétnosti do překladu, nicméně velmi konkrétní formulace smlouvy hned ze začátku je nejlepší řešení, které omezí jak množství otázek od překladatele, tak případná nedorozumění.

Pokud si nejste absolutně jistí významem(y) anglického slova či fráze a/nebo korekností tohoto slova či fráze, řekněte to česky

Je běžné, že v češtině jsou často užívána anglická slova nesprávně, nebo jsou počeštěna a užívána jiným způsobem.

NAPŘ.: specifika jsou v češtině typické věci pro určitou věc, specifics jsou v angličtině detaily

V češtině se říká happy end, v angličtině se říká happy ending.

Vyhýbejte se trpnému rodu, pokud je to možné, dávejte přednost aktivnějšímu vyjádření.

Např.:  V bakalářské práci je rozebírán vztah  (pasivnější, horší) ==> Bakalářská práce rozebírá vztah (aktivnější, lepší).

Pozn. Všimněte mnohé z těchto rád Vám zároveň pomohou ušetřit za překlad (druhá verze má méně slov.)

Nepoužívejte zbytečná slova a květnaté obraty

V The Element sof Style, populární americké příručce pojednávající o americkém slohu, je kritizován spoj „used for fuel purposes“, česky „používán pro palivové účely“. Proč? Protože „used for fuel“, čili „používán jako palivo“, řekne tu samou věc lépe bez použití zbytečného slova navíc.

Abych řekl pravdu, tohle vyjádření mi z pohledu Čecha vůbec nepřipadá zbytečně květnaté. V češtině se používají zbytečná slova v daleko větší míře.  Během překladu často zkombinuji i třeba čtyři slova do jednoho (pravda, jindy zase potřebuji jedno slovo opsat pomocí více). Pokud zbytečná slova odstraníte již ve Vašem zdrojovém textu, ušetříte zároveň na nákladech na překlad.

Př.: sportovní aktivity většinou překládám jednoduše jako „sports“ (v britské angličtině bez „s“ na konci). Význam je naprosto stejný. Slovo „aktivity“ v tomto českém obratu v podstatě nenese žádný dodatečný význam a  „sport(s) activities “ se především v angličtině nepoužívá.

Pište s ohledem na kulturní rozdíly

Americká kultura je jiná než česká. Češi jsou formálnější, intelektuálnější a uvolněnější. Pro amerického čtenáře je lepší být oproti typicky českému stylu méně formální, „primitivnější“, přímočařejší, soustředěnější  a zaměřený na excelentnost a dobývání světa (pokud budete říkat ostatním, co mají dělat, budete taky jiste působit tím víc americky :-) ). Měli byste též být z Vašeho projektu absolutně nadšený (sooo excited about it!) a snažit se toto nadšení převést na všechny ostatní. Snaha být nejlepší je stěžejní a pokud něco děláte „jen tak“ ve stylu „já taky“, nezískáte zrovna moc respektu. Průměrnost (mediocrity) je v americké kultuře prakticky hanlivý pojem.  

V americkém businessu se očekává,  že se zákazníkem budete zacházet vždy s úsměvem a s maximálním respektem.  Snobství k zákazníku či „nenadšené“ jednání s ním je nepřijatelné.  Američan od Vás na rozdíl od mnoha Čechů nebude čekat, že ho chcete podrazit. Pokud to nicméně uděláte, čekejte rychlý soud o více než férové odškodnění. (Američani jsou  v tomto ohledu oproti Čechům velmi trvdí a za chování proti pravidlům čekají velmi trvdé tresty.)

Další čtení (v angličtině):

Jak psát obecné texty  (težší angličtina) -- The Elements of Style, Strunk and White

Jak psát smlouvy (středně těžká angličtina, pouze o základním přístupu ) -- https://www.weagree.com/book

Jak na marketing v Americe a ve světě (středně těžká hovorová angličtina) --https://www.marketingrebel.com/copywriting-salesmanship-closing-the-deal/john-carlton-kick-ass-copywriting/

https://www.copyblogger.com/brilliant-writing-tips/